---

Lásko, mě obévá sel

The Žlotá Žbolena – Pavel Bobek

Já samotné pozdě večir
sem do sála vešil
sedl za stul a oslešel smich
krásná se zdála a na mně se smála
já se optal za ji řikat mužo.
Ešle chceš, tož mně tyké jak chceš mně řiké
a máš-le tóho líbat, tož libat mě mužeš
a bilá jak svíca ož neřekla vic
a já jenom hleděl jak sedá si bléž.

A pak sem ho oviděl on k selákum patřel
a hneď šil k nám
já cétil jak bledno a muj dech se kráti
já malé bel a bel sem sám.
To co potym se stalo mě uplně vzalo
měl začit a právem mě zmlátit
včil zničel moje pláne řekl na místo rane
slov pár dodneška slešim je znit.

Ref:
Řekl ji lásko, mě obévá sel
ja řikal si dávno že bidném sem bel
já citil se králem včil chodák so málem
a v nohách se ztráci muj cil
řekl ji lásko, mě obévá sel.

Dál vim, že zmezel jak spadany lésti
ale jeho stin nezmezel s nim.
Me sme dál to hro hrále ve dveřách stále
i tam s nama stál ten stin.
Bela krásná jak nebe
já slešel sám sebe
jak řikám že nepudo dál
ož nevim nic o ni jen hlavó se hodni
těch slov pár a stin co tam stál.

Ref:
Řekl ji lásko, mě obévá sel... (2x)

Součást informačního serveru Olomouc.Com
Copyright (c) 2000 Libor Smital, autor textů
Copyright (c) 2000 REDIGY s.r.o., design a HTML